Sokol a Orel

Sokol a Orel jsou dvě masové organizace, které vznikly v různých časech a oslovují různé skupiny občanů České republiky. Přesto mají mnoho společného. Tím hlavním je cíl. Vychovávat a žít v duchu starořecké kalokagathie, vyváženosti tělesné a duševní krásy, dobroty, ctnosti a statečnosti. Tento podstatný prvek novodobého olympijského hnutí je jim společný. Smyslem jejich působení je zvyšovat duchovní a fyzickou úroveň občanů činností tělovýchovnou, kulturní a společenskou. Spojují je myšlenky národnostní, rasové a náboženské snášenlivosti, humanismu a vlastenectví.
Ale společná je do jisté míry i nedávná minulost. V době nacistické okupace během druhé světové války byli sokolové i orli odvlékáni do koncentračních táborů. Po roce 1948 byli perzekvováni komunistickým režimem, mnozí z nich byli uvězněni, donuceni k emigraci, nebo posíláni do táborů nucených prací či odvedeni k takzvaným Pomocným technickým praporům. Příslušníci Sokola i Orla dokázali čelit totalitě a hájit ideály svobody a nezávislosti. Mnozí z nich za to zaplatili i životem.

Je významné o tom všem přemýšlet právě nyní, kdy se mnohým z nás zdá, že se česká společnost až příliš rozpadá a tříští. Kdy mají pocit, že více než jindy je třeba hledat shodu, soulad a společné kořeny. Sokolové i orli se podíleli na vzniku Československa a v letech následujících na jeho rozvoji. Dokládají to i medaile, kterou v roce desátého výročí republiky obdrželi společně sokolové Bedřich Šupčík a Ladislav Vácha a orel Bedřich Kostelka za sportovní reprezentaci republiky v zahraničí. Vzdejme hold těmto borcům, ale i dalším sokolům a orlům na společném nebi. Dokladujme společné směřování dvou životních názorů a stylů. Nechť je ve štěpící se společnosti signálem a impulsem hledání a nacházení shody a porozumění právě toto společné sokolské a orelské cvičiště.